Zapomeňte na prasečí či ptačí chřipku. WHO mění názvy infekčních nemocí


Názvy nemocí často obsahují geografické názvy, označení zvířecích druhů, nebo jména objevitelů – to všechno je propříště zapovězeno. Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala doporučení, v němž popisuje nejen správný postup při pojmenování nové infekční nemoci, ale také příklady nedovolených názvů. Prasečí, ptačí, čínská nebo španělská chřipka, Ebola, Creutzfeldtova-Jakobova nemoc, či Lymeská borelióza – to jsou jen některé příklady. Důvod? Prý stigmatizace. Ta může škodit nejen konkrétním lidem, ale i ekonomice a turistickému průmyslu.  

WHO doporučuje, aby se státní autority, vědci i novináři drželi nových doporučení Guidelines for the Naming of New Human Infectious Diseases, které vydala. „Někomu se to může zdát triviální, ale jméno nemoci opravdu může dělat problémy lidem, kteří jsou jí přímo postiženi,“ uvedl v Medical Today News dr. Keiji Fukuda z generálního ředitelství pro zdravotní bezpečnost WHO. Podle něj názvy infekčních nemocí jako „prasečí chřipka“, nebo „středovýchodní respirační syndrom“ mají negativní dopad nejen na veřejné zdraví, ale vedou ke stigmatizaci určitých komunit a ekonomických odvětví. Používat by se tudíž měly neutrální, obecné termíny jako je „těžká respirační nemoc“ nebo „nový neurologický syndrom“.

Nudná jména k nezapamatování

Mohlo by vás zajímat

Klíč na Alzeheimera? Informace! Přesné, poctivé a včas.

Podle webu časopisu Science většina vědců souhlasí s tím, že je pojmenovávání nemocí problematické, ale nejsou si jisti, že nová pravidla přinesou zlepšení. “Jistě to povede k nudným jménům a mnoha zmatkům,“ předvídá Linfa Wang, odborník na infekční nemoci z australské laboratoře v Geelongu. “Nemusíte být politicky korektní natolik, že na konci už nebude nikdo schopen poznat, o jakou nemoc se jedná,“ připojuje se virolog Christian Drosten z univerzity v německém Bonnu.

Klasickým příkladem stigmatizace konkrétních pacientů býval například AIDS, který se dříve označoval jako „nedostatečná imunita související s homosexualitou“ (gay-related immune deficiency). Již zmíněná prasečí chřipka zase křivdí pašíkům, protože ti ji nepřenášejí a přesto některé země zakázaly dovážet vepřové poté, co se začala šířit po celém světě. Nedávno reptaly některé arabské země na pojmenování nové nemoci způsobené koronaroviry jako „Middle East Respiratory Syndrome“ (to je onene „středovýchodní respirační syndrom“).

Zprávy o nových patogenech se v dnešním světě šíří rychle. Proto je podle WHO důležité, aby novou nemoc správně označil ten, kdo o ní jako první informuje. Při pojmenování nemoci se je třeba vyhýbat zeměpisnému určování místa, jménům a příjmením lidí, povoláním (třeba „hornická“), zvířátkům, potravinám, nebo výrazům, které vzbuzují zbytečný strach (např. „fatální“, či „epidemická“…). Namísto takových jmen doporučuje WHO používat obecný popis symptomů („respirační/dýchací“) a specifické výrazy popisující pacienty, epidemiologii nebo prostředí (tedy přípustné je „juvenilní, sezónní, mateřská, letní…“), stejně jako je možné používat jméno patogenu spolu s identifikátory (alfa,beta, 1, 2. 3,…).

Skupina odborníků v komisi, která doporučení vytvořila, se setkala nejméně pětkrát během roku, uvedl Kazuaki Miyagishima, ředitel WHO pro bezpečnost potravin, zoonózy a nemoci z jídla a člen komise. Mezi nápady, které se v ní diskutovaly, bylo i dávat nemocem jména řeckých bohů, používat stejný systém, jakým jsou pojmenovávány komety nebo střídat mužská a ženská jména jako se to dělá u hurikánů. „Ale zatímco pojmenování hurikánu Katrina lidem nijak neublíží, když to uděláme u nemocí je to jiné. Nejsou tu jako hurikán na jeden týden. Zanechávají stopu v historii lidského utrpení,“ říká Miyagishima.

Kritici ale kroutí hlavou. „Nechápu, v čem je užitečné vyřadit označení jako jsou opičí neštovice, které osvětluje přenos a možný zdroj infekce?“ ptá se Ian Lipkin, virolog z Columbijské univerzity.

Nové názvy jsou krkolomné. Tak například namísto „Marburgská horečka“, pojmenované podle města v Německu, by se mělo říkat „filovirus spojený s hemoragickou horečkou 1“.  Namísto „Ebola“ (pojmenováno po řece) by se mělo používat „filovirus spojený s hemoragickou horečkou 2“.

Nová pravidla přivodí při tvoření jmen těžkosti, přiznává Miyagishima, ale vědcům i tak prý zůstane velký prostor pro svobodu. „Nechceme úplně zabít kreativitu vědců,“ dodává.

Bojím se nemoci číslo pět

Linfa Wang má s obtížemi při pojmenovávání chorob své zkušenosti. Před dvaceti lety pojmenoval virus a nemoc, kterou způsobuje „Hendra“, a to po předměstí australského Brisbane. Dodnes mu volají tamní vystrašení obyvatelé, kteří si myslí, že pojmenování má reálný základ výskytu nemoci v jejich městě.

Zajímavý je i příběh pojmenování viru „Norwalk“, původně se totiž používalo spíše jeho rodové označení „norovirus“. Jenže mnoho Japonců je nositeli příjmení „Noro“ a prosili, aby se název změnil. Mezinárodní výbor pro taxonomii virů proto doporučil používat namísto noroviru „Norwalk virus” (podle města v americkém Ohiu, jaký to tam má dopad, nám není známo).

Často se používají zkratky, lidé pak zapomenou, co vlastně ona písmena znamenají a nemusejí se bát. Ani to však není bezpečné. V roce 2003, WHO oficiálně schválila používání zkratky „SARS“ („severe acute respiratory syndrome“, čili „syndrom závažného akutního respiračního selhání“)  k popisu nového onemocnění dýchacích cest, které se šířilo v Asii. Chtěla se tak vyhnout označení „čínská chřipka“. Jenže Honkong je také označován jako Honkong SAR, což znamená, že má zvláštní postavení v rámci Číny, anglicky Special Administrative Region (of the People’s Republic of China), čili SAR.

Vědci se tak trochu WHO posmívají, že se problémům se jmény pro nemoci může vyhnout tak, že jim jednoduše přidělí čísla. Precedens je zrovna z Číny, v době „velkých skoků“ v šedesátých letech nemoci čísla měly. Wang, který žije nyní v Austrálii, si na to vzpomíná. „Opravdu jsem se děsil nemoci číslo pět. Nevím proč, akorát jsem nikdy nechtěl chytit nemoc číslo pět,“ říká.

Změny názvů nemocí nejsou zase tak výjimečné a netýkají se jenom infekčních chorob. Například nedávno byl v USA přejmenován „chronický únavový syndrom“ (chronic fatigue syndrome – CFD) na „onemocnění systémovou intolerancí námahy“ (systemic exertion intolerance disease – SEID). Stále se ovšem vedou diskuse, zda je to tak správně. Otázkou je, zda v tomto případě jsou na pozadí diagnostické rozpaky nad touto nemocí anebo skutečně stigmatizace.

-cik-